Hledáte "sponzora"? Poradím vám...

Máte rádi adrenalin a chystáte se na nějakou dalekou cestu? Co si takhle najít sponzora! Respektive, co kdyby si sponzor našel přímo Vás? Zdá se Vám to nemožné - není. Ale má to jeden háček... Teda spoustu háčků...

Když jsem na začátku května vyhrála na závodech minci, která mě kvalifikovala na Mistrovství světa Spartan Race v Californii u Lake Tahoe, měla jsem obrovskou radost. Bylo jasné, že to bude velmi nákladná cesta, proto jsem se - jako spousta jiných sportovců - zkoušela poohlédnout po případném sponzorovi a začala jsem trénovat. Všechno šlo hladce a já se dostala do rukou profesionálního trenéra Jakuba Bíny. Prvotní plán od potenciálního sponzora, že bych pro ně točila celou cestu do Tahoe, nakonec ztroskotal a tak jsem začala vše řešit po vlastní ose a počítala s vlastními penězi. Až do doby, než se mi ozval právě Jan Hanč. 

Honza se ozval s tím, že sleduje můj blogový projekt Jeden měsíc běžce. Náš jediný kontakt byl do té doby přes messenger, kde jsme občas prohodili pár vzkazů právě o běhání. První osobní kontakt jsme měli 22.8. na závodu Army Run ve Vyškově. Honza byl svérázná postava, přišel mi  dost hlučný, ale každý máme nějakou povahu a já to neřešila. Další den mě přes Messenger kontaktoval s tím, že i on spolu s  dalšími sportovci Karolínou Portella, Patrikem Waldhansem (oba pravidelní závodníci Spartan Race) a slovenskými závodníky z Nitry také letí do Tahoe. Ptal se, jestli již mám letenku, že je schopný mi letenku zařídit přes svého údajného zaměstnavatele - Microsoft CZ, který má zájem závodníky sponzorovat. Kdo by to nebral? Sliboval dokonce business třídu, přelet soukromým letadlem nad Lake Tahoe, diety a další výhody.... Tedy něco, co se vám stane jen jednou za život!

Vyměnili jsme si telefony a došli k závěru, že s Microsoftem nic není nemožné, že na cestu se mnou může dokonce jet i trenér Kuba. Domluvili jsme si všichni tři schůzku hned na druhý den. Honza přijel na čas, ale to bylo poprvé a i naposledy, kdy dodržel jakýkoliv termín. Během 5ti minut jsme  prý měli potvrzenou cestu od jakési "asistentky" a do pár dnů prý i schvalující smsku od amerického šéfa! 

Mezitím kluci na Slovensku již řešili přesné termíny odletu a čekali na letenky. A čekali a čekali... S blížícím se termínem odletu jsme se začali vyptávat víc a víc. Začali jsme se navzájem kontaktovat a začali blíže zjišťovat, kdo Jan Hanč vlastně je. A světe div se, jediný Jan Hanč, kterého jsme na googlu našli, byl spisovatel, což by možná mohlo omluvit jeho fantazii nepostrádající povahu, kdyby to byl on. Začalo kolečko, kdy jsme na sobě nezávisle začali shánět informace o jeho postavení v již zmiňovaném Microsoftu. Ale nikdo o vedoucím vývoje Janu Hančovi a ani vývojovém středisku Microsoftu neslyšel. A tak jsme čekali dál a stále víc si začali vzájemně informace sdílet. I když opatrně. Nikdo z nás totiž netušil, jak je ten druhý na Honzu napojený a co komu lze říct a co ne. 

Vše se zlomilo po Mistrovství Evropy ve Spartan Race na Slovensku, kde nám měl letenky předat. Dokumenty a osobní údaje, co po nás požadoval, jsme všichni měli poslané, pofidérní smlouva s Microsftem v zastoupení Jana Hanče podepsaná, tak už zdánlivě nic nebránilo tomu, aby to prošlo přes asistentku a účtárnu této korporace. Bohužel, zase nic. Neustálé výmluvy nebraly konce a my všichni začali řešit náhradní plány. Jedině závodníci Karolína s Patrikem byli v klidu. Přece by je nepodrazil, když u nich teď bydlí, je to kamarád... Ale termín odletu se stále neodvratně blížil a nikdo z nás neměl nic v ruce. Mezitím jsem opět raději začala počítat s variantou, že cestu si zaplatím sama. 

Cca 14 dní před odletem se skupina ze Slovenska naštvala a rozhodla si letenky pořídit bez Hanče. V tu chvíli jako zázrakem se jedné člence slovenského týmu Terče objevila rezervovaná letenka na emailu a později i mně. Ale jaká smůla, že Honza zahlásil, že díky zrušení rezervací právě závodníků z Nitry, celý sponzoring padl a muselo se to začít „řešit“ jinak. Opět proběhlo velmi oblíbené kolečko - podivná asistentka Kálenská píšící z emailu Honzy Hanče s koncovkou @seznam.cz,@outlook.cz apod., následovaná účtárnou a dalšími korporátními odděleními. Bohužel nikde nepadl oficiální email s koncovkou @microsoft.com a ani telefonní číslo na asistentku. Kolotoč lží a odložených termínů se roztočil naplno. 

Karolína s Patrikem sice již odletěli do New Yorku, jak jim bylo slíbeno, ale o den později a businessem to také rozhodně nebylo. Ne, že by na tom tak záleželo, jen ze slíbeného neplatilo téměř nic. Ubytování si v NY nakonec taky museli platit sami, nic nebylo na místě zajištěno a tím začaly jejich problémy s financováním celého výletu do USA. Honzova výmluva, že trestá Karolínu za její opilost před odletem mi sice přišla zcestná, ale mohla jsem si jen domýšlet, co se přesně stalo. To vše jsem se měla dozvědět později.

Cca týden před odletem jsem stále neměla pevně stanovené datum odletu, ubytování atp. Rozhodla jsem se zaplatit zbytek sama a nechat další Hančovu obět - spolucestující závodnici Terezu - aby zvážila své možnosti sama. Až do soboty před odletem jsem byla pevně rozhodnutá jít si vlastní cestou. A pak zničehonic přišly najednou rezervace hotelů a automobilu. Ok, tak tedy.. zase chvíle obnovené důvěry.... jdeme do toho, díky sponzore!

V pondělí jsme se sešly s Terkou na letišti a k našemu "velkému potěšení" se s námi přišel rozloučit i sám Honza. Ne, že bychom nebyly za sponzoring vděčné, ale peripetie posledních týdnů, mou snahu o kamarádský přístup k tomuto člověku dokonale vymazal. Během letu jsme zjistily, jak (ne)dokonalé lži v komunikaci s ostatními používal. A to jsme v tu chvíli věděly minimum.

Po příletu do San Francisca v noci jsme si vyzvedly auto a jely na hotel. Hotel se nacházel ve čtvrti, ze které šel strach ve dne, natož v noci a takovou třešničkou na dortu bylo zjištění, že check-in na hotel je v 15. hodin následující den a nás tedy čekala noc v autě. Najít v San Franciscu volný hotel ve 3 hodiny v noci (pokud nemáte peníze na slibovaný Hilton) je totiž oříšek.

Další den za námi do San Francisca přiletěli právě Karolína s Patrikem. Již před tím jsme byli v kontaktu a já tedy tušila, že jejich situace je kritická. Nejen, že neměli v New Yorku zaplacený hotel, ani jim nepřišly peníze, co jim Honza Hanč slíbil. On jim totiž dokonce neposlal ani peníze za nájem. Pokud tedy nepočítám jakousi částečnou slíbenou úhradu, ze které si sám odečetl jakési své náklady... 26.000 Kč, které mi měl dát pro Karolínu s Patrikem na letišti, také zatím nikomu nepřišly. Všechno se přesouvalo na zítra, případně vše potvrzoval slovy – jdu to vložit na účet do banky a pošlu potvrzení. Jeho neustálé výmluvy na špatně poslané číslo účtu a podobné nesmysly se staly jakýmsi koloritem celého jeho snažení a neznat Karolínu s Patrikem osobně, budu si myslet, že ona a celá její rodina jsou nesvéprávní.

V San Franciscu jsme se sešli i se skupinou závodících Slováků a začali rozkrývat další karty. Zjistili jsme, že Honza, nám z opravdu neznámého důvodu, říkal každému něco jiného. Parta z Nitry měla jako podmínku onoho „sponzoringu od Microsoftu“ vzít s sebou Patrika s Karolínou, později i mně. Mně tvrdil, že nikdo, kromě Stana, dalšího člena původní slovenské výpravy, který nakonec ani neodjel, na cestu nemá peníze a že bez jeho sponzoringu neodletí. O Terce tvrdil, že je studentka, která s sebou nemá ani korunu, a proto musí alespoň jí peníze dát. O mně začal v průběhu cesty tvrdit, že jsem zlatokopka a řešit můj vztah s mým mužem. Vzhledem k mému postoji, kterým jsem již před odletem k Honzovi chovala, nebyla jsem ušetřena lží a pomluv před lidmi, které osobně znám. Někteří se rádi na takové historce přiživili, někteří věděli, jak se situace měla, a tak mně informovali. Nevím, jak to Honza dělá, ale v určité chvíli je schopný některé jedince tak dobře přesvědčit a zmanipulovt natolik, že jsou schopní zradit lidi, které znají dlouhá léta a varovné informace jim ze zcela dobrého důvodu předané, jemu předat dál. Naštěstí Honza Hanč měl potřebu mně o tomto svém „trumfu“ informovat a tak se hned vše vyjasnilo. A pravda začala vylézat napovrch ve své jasné krystalické čistotě.

Před naším odjezdem k Lake Tahoe nám přišla opět zpráva, že rezervaci apartmánu, který jsme měli objednaný, zrušil, protože neměli ten správný termín. A začalo shánění dalšího ubytování. Nakonec jsme se rozhodli, že se ubytujeme ve spartanské vesnici, kde nám ubytování zajistil samotný Spartan Race. Bylo to jediných pár dní, kdy jsme si opravdu užívali klidu a pohody, ale historky o dalších a dalších Hančových lžích nás provázely. Neustále jsme se "bavili" tím, jak jsme si předávali jeho vzkazy. Ve chvíli, kdy napsal něco jednomu, tak už to věděli všichni. Měli jsme tedy informační náskok. A to i z Čech. Věděli jsme, že se "sponzoringem" opět oslovuje další lidi.

Ale my měli další problém. Potřebovali jsme dostat Patrika na závod, na který mu Honza slíbil, že ho zaregistruje. Jelikož se ale do poslední chvíle tak nestalo, a opět náhodou nepřišlo nikomu z nás potvrzení „o provedené registraci“ (bože, ten kluk má s těmi emaily ale smůlu!), rozhodl se Patrik na poslední chvíli zúčastnit se nedělního Ultra Beastu. Který sice nebyl součástí Mistrovství světa, ale měl být za mistrovství světa takovou jeho satisfakcí.

Po absolvování závodů se na facebookovém profilu Honzy Hanče objevila gratulace některým závodníkům: doslova se jednalo o Karolínu, Patrika, Terku a kluky z Nitry. Na mně asi zapomněl. K jeho smůle se k nám ale doneslo, že naopak reálně o našich časech mluví jako o strašných. A mně pomalu s ním, a mojí shovívavostí ke zveřejnění celého příběhu, docházela trpělivost.

Jako bonbonek nám slíbil prodloužení zapůjčení automobilu, což se nestalo a my cestou do LA zjistili, že auto musíme ještě ten den vrátit. Nevím, proč jsme mu všichni ještě na začátku sepisovali detailní itinerář cesty, když ve finále vše zařizoval za pochodu a z minuty na minutu. Byli jsme zklamaní a mně se v tu chvíli zatmělo před očima. Viděla jsem Karolínu s Patrikem, jak zoufale sedí a nevědí, co budou dělat. Jejich úspory už byly dávno v tahu a peníze slíbené od Hanče v nedohlednu.

Jsem si 100% jistá, že nebýt Hančova slibu o „sponzoringu“ Karolína s Patrikem by neodletěli a v klidu by si užívali doma bez jediného mráčku. Teď se budou z cesty dlouho finančně oklepávat... Možná si řeknete, že měli být opatrnější, ale zvažte, že dlouho sponzoring vypadal celkem důvěryhodně a když máte úžasnou možnost se někam dostat, tak prostě jedete. 

Napsali jsme mu tedy, že auto musíme vrátit, jelikož prodloužení stálo víc než nové zapůjčení a hotel v LA tedy nepotřebujeme. A co s tím tedy máme dělat. Jeho odpověď byla tím posledním, co jsem hodlala akceptovat.  Bylo mi jedno, co se mnou provede, protože nešlo ani tak o mně! Ale o ty dva, o kterých tvrdil, že byli jeho přátelé a bydlel u nich. Doslova napsal:  „Ať to zaplatí Šimáčková, ta ty prachy na účtě má!!!“ Jestli mi do té doby bušilo srdce, tak v tuhle chvíli jsem neměla daleko od infarktu. Vytočila jsem jeho číslo přes Skype. Jako správný hrdina neodpověděl. Hovor zvedl až ve chvíli, kdy mu zavolala Terka. To, co jsem mu do toho telefonu řekla, je nepublikovatelné! Hovor jsem položila a my začali čekat, co se bude dít. Je mi až samotné trapné psát dokola řeči o tom, že pošle potvrzení o rezervaci, až mu dojde, ale je to tak. Stále ta samá písnička!

Vrátili jsme se do San Francisca. Půjčili si nový automobil a našli hotel. V noci mě vzbudila zpráva, jak Honza chodí po domovském fitku a předkládá svým „přátelům“ účet s nespecifikovanou částkou a tvrdí, že si vymýšlíme my!!! Tato událost byla tím impulsem, díky kterému jsem konečně napsala status na facebook, o tom, co se děje. Ten způsobil, že nám přišlo jen potvrzení toho, co už jsme stejně dávno věděli, a to, že nám už nic nezaplatí. Jaké překvapení!!!!!

Jak to tedy shrnout před tím, než podnikneme kroky, které se asi některým lidem v této kauze líbit nebudou? Ráda bych varovala všechny, kteří s panem Hančem o jakémkoliv sponzoringu jednají. Žádný Jan Hanč v Microsoft CZ nepracuje a už vůbec ne ve vývoji. Pokud s ním jednáte, dejte si pozor. Můžete se do jeho lží a pomluv dostat i Vy sami. Další postup je jasný: budeme společně kontaktovat Microsoft CZ a podnikneme patřičné právní kroky - jedná se o podvod. Pokud by měl kdokoliv jakékoliv pochybnosti, jsem schopná veškeré zde uvedené okolnosti doložit. Ať už zprávami na facebooku, soukromými zprávami v telefonu a samozřejmě mohu doložit i údajnou smlouvu se společností Microsoft CZ, kterou mám v ruce.

Tak co, ještě si stále myslíte, že sponzoring od „Microsoftu“ je to, co chcete?